Čeho si na škole Na Radosti nejvíce cením?
Na škole Na Radosti si nejvíce cením bezpečného prostoru, který vytváří, kde tak velice mladý člověk může beze strachu a ostychu hledat jeho vlastní postoj k věcem, prožívat frustraci i se bezstarostně smát a říkat hlouposti. 
Také si hned vybavím opravdicky láskyplný vztah s průvodci a jejich touhu hledat funkčnost a smysluplnost vzdělávání. Teď jsem moc vděčná za ranní kruhy, kde se všichni beze spěchu pozdraví a věnují si aspoň jeden pohled a s velkou láskou vzpomínám na Zdeňka, jeho písně, slova a raz dva tři MOoooo (to mi moc chybí).

Co bych vzkázala lidem kolem školy?
Nebojte se dělat věci jinak a pořád v sobě pěstujte důvěru v děti, v to, že se opravdu nemusí všichni naučit všechno a že mají celý svůj život na sání informací. Že namísto gramatiky je opravdu mnohem více potřeba ukazovat mladým lidem jakýsi zdravý/funkční vztah k okolí, zvědavost o to, co se děje kolem, pečování o vztah k sobě a světu. Cítím mnohem větší potřebnost v těchto letech motivovat k aktivnímu, kritickému zároveň láskyplnému pohledu na svět.
Och to zní tak jednoduše, pardon, vím že role učitele já fakt těžká!!! Taky bych chtěla říct od srdce svého hodně velké a upřímné DĚKUJU VÁM.
A dětem bych řekla, ať nemají strach z toho být svojští, ať chtějí poznávat, protože je to velká sranda a tenhle svět je opravdu baaarevnej. 
Mám pocit, že si lidé občas myslí že nás (děti z "alternativní" školy) vyděsí systém a bude to těžký, ale na to se všichni úplně vyprdněte a hledejte si v něm svůj systém a sebe...

Jaký byl přechod na střední školu?
Můj přechod na střední školu byl vlastně dost hladký. Pociťuju ale, že střední, kterou jsem si vybrala, je dost otevřená a sedí mi, takže to nebyl nějaký obrovský skok. 
Dost se neumím učit na testy, zároveň z nich nejsem skoro vůbec vystresovaná a mám pocit že se vždy dá všechno vykomunikovat a to je popravdě dost příjemné vědět (a fakt to funguje).
Vnímám velký rozdíl mezi mnou a skoro všemi mými spolužáky ve schopnosti bezprostředně komunikovat, říkat jaksi beze strachu nějaké tipy, nebo se svých učitelů ptát na otázky jako normálních lidí bez strachu z autority atd.
Zároveň vnímám, že mi nějaké znalosti, většinou dost historické kontexty, data, jména a podobné věci chybí a ostatní je jaksi vědí, možná je to ale jenom mojí neschopností si pamatovat takovéhle věci, ale necítím to jako nějaký tíživý problém.
Vlastně jsem fakt šťastná na své střední škole a jsem vděčná, že jsem měla takovou podporu ve své rodině, ale právě i ve škole Na Radosti!

Co se ti nejvíc líbilo nebo co jsi měl na škole rád?  
Nejvíce pro mě bylo důležité vnímání sama sebe. Pocit odlišnosti od ostatních ale s respektem a svým místem ve škole.  

Co bys chtěl vzkázat lidem okolo sebe nebo lidem ze školy?
Nebyl jsme si vždy úplně jistý, kam vlastně škola směřuje a kam směřovat chce. Měl jsem pocit odlišnosti v přístupu učitelů, což je přirozené, pro dítě ale asi někdy složité. 

Jaký byl přechod na střední školu?
Přechodu jsem se bál a všeho, čeho jsem se bál, se naplnilo, hlavně tedy z nedostatku do té doby zvládnutého učiva. Na základce jsem asi spíš litoval že nejsem na “normální škole”. Teď jsem ale s odstupem rád a věcí, kterých mi tato škola dala si vážím více.